RECENZE VÝSTAVY: ZeMě aneb Záleží na mně, jaká bude Země

O tom, že jsme součástí světa kolem nás, pochybuje asi málokdo. Stejně jako o tom, že se svět výrazně mění a velmi viditelnou součástí této změny představuje proměna klimatu. Ale na tom, jak se k těmto planetárním změnám postavit, shoda nepanuje. Výstava ZeMě k tomu návštěvníkům nabízí řadu podnětů, návodů i výzev. Její poselství je o to silnější, že se tvůrci rozhodli jít příkladem a držet se principů udržitelnosti. Vytvořili „odpovědnou“ výstavu, která od začátku do konce s návštěvníkem počítá. 

Výstavu si návštěvník nejprve musí najít. Kromě obecné informace na webu Národního muzea nevznikla žádná výrazná upoutávka, srovnatelná s výstavou, na kterou svým způsobem navazuje – Sluneční králové. Autoři totiž vtipně recyklovali materiály z této výstavy.

Po vstupu do sálu jsme příjemně překvapeni. Dominantní úvodní panelová stěna výstavu představuje a nabízí klíč k jejímu pochopení. Podtitul Záleží na mně, jaká bude Země, probouzí naši zvědavost a touhu dozvědět se víc. Základní rámec výstavy shrnuje jasný úvodní text: Klimatické změny se opravdu týkají i nás a i my můžeme svým každodenním rozhodováním a chováním přispět k lepšímu životnímu prostředí.

Následující text Jak číst výstavu patří v muzejním prostředí prozatím mezi velké vzácnosti. V 80 slovech zde autoři shrnuli, jak výstavu projít. Ani přehledný plánek výstavy nebývá samozřejmostí. A pomyslnou třešničku na dortu představuje část Jak recyklovat výstavu?, která objasňuje kreativní využití předešlé výstavy. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že recyklací materiálů autoři uspořili energii odpovídající ročnímu provozu 239 lednic, objem vody postačující jednomu člověku na 155 dnů a „neutralizovali“ jeho uhlíkovou stopu za 139 dnů. Celá tato část nám pomohla se zorientovat a nastavit očekávání, která jsou pro celkový zážitek zásadní.

Vydáváme se postupně prozkoumat sedmero zastavení, která jsou věnovaná jídlu, oblečení, živé přírodě, odpadům, krajině, vodě a tzv. upcyclingu, tedy druhotnému zhodnocení použitých věcí a materiálů. Zastavení, koncipovaná jako „ostrovy“ tvořené jednoduchými krychlemi a kvádry, nabízí členitý prostor pro řadu různých výstavních prvků.

Podstatu sdělení zprostředkovávají panely s texty, obrázky a grafy, i videa, která si můžeme přehrát. Velký počet aktivizačních prvků vybízí k reflexi našich návyků, porozumění problematice i hledání řešení. Příjemná je pestrost provedení zahrnující mechanické, elektronické či kombinované prvky. Výseč s historickými exponáty nabízí ohlédnutí do minulosti, takže si můžeme uvědomit, jak si s danou problematikou poradili naši předci.

V prvním tematickém celku věnovanému jídlu následuje po úvodním panelu dalších jedenáct panelů či interaktivních prvků. Poctivé prohlížení této části – bez videí – nám zabralo 25 minut. Brzy jsme pochopili, že jsme se ocitli v podstatě ve velké badatelně, kde bychom mohli snadno prožít celý den. Ten jsme ale neměli.

Naštěstí má výstava jasnou hierarchizaci textů, což nám usnadňovalo další prohlížení. Bylo zřejmé, kde je úvod, co jsou hlavní témata daného ostrova a co jsou rozvíjející informace nižších úrovní. Hlavní texty byly srozumitelné a stručné. Na druhou stranu tím, že se jedno téma rozpadalo na mnoho podtémat, do popředí se dostávaly zajímavé detaily, ale celek a souvislosti trochu ztrácely ostrost. Výsledkem byla u nás směs dojmů spíše než pochopení jasného poselství.

Například v „ostrově“ jídlo výše zmíněných jedenáct prvků tvořilo pět podtémat: plýtvání potravinami, upřednostňování lokální produkce, dopady výroby, stravovací styly a výběr potravin. Jen to nebylo na první pohled úplně zřejmé.

V době naší prohlídky jsme byli nejstaršími návštěvníky, a bylo zjevné, že téma přitahuje převážně generaci mileniálů. Zastavili se u interaktivních prvků, pustili si video, někteří si vyfotili QR kódy, které propojovaly zajímavé související weby či studie, nabízející další vrstvu informací. Všichni do jednoho výstavu prošli během půl hodiny. A bohužel se nezdrželi ani ve druhé místnosti, kde výstava, jako jedna z mála, nabízí poměrně luxusní možnost v klidu se nad jejím poselstvím zamyslet, nebo se seznámit s další literaturou na téma udržitelnosti.

Závěrem: Výstava ZeMě řeší zásadní téma naší současnosti i blízké budoucnosti a činí tak způsobem, který počítá se současným návštěvníkem. Určitě by šlo ještě lépe strukturovat obsah a nabídnout vrstvu, která na první pohled roztříštěná témata více propojí. Potom by si ucelený zážitek mohl odnést i ten, kdo na prohlídku má omezený čas či síly. Dalo by se vylepšit nasvícení některých ploch, pohlídat, aby některé texty nebyly na hranici čitelnosti, k některým nízko umístěným prvkům dát třeba stoličky. Web, který místo tištěného katalogu výstava slibuje, se nám nepodařilo nikde dohledat, což je vzhledem k zevrubnosti zpracování náročného tématu velká škoda. Ale i přes tyto výhrady a nemalé vstupné stojí za to výstavu vidět.

Kristýna Pinkrová, Ladislav Ptáček