Archeopark Pavlov – unikát a nevyužité příležitosti

Archeopark Pavlov byl veřejnosti představen v květnu 2016 a nutno poznamenat, že jde na české poměry o velmi zajímavou stavbu a expozici. Celobetonová budova je zapuštěna z větší části pod povrchem, nad který vystupují jen její části, které umožňují vstup světla do expozice nebo poskytují výhled na zříceninu Děviček.

Expozice je umístěna ve velkorysém prostoru a díky použití velkých obrazovek, kde je většina informací a vysvětlení, působí v prostoru i značně minimalisticky. Interpretace archeologických nálezů a života pravěkých lidí je soustředěna právě do těchto elektronických zařízení a pak samozřejmě do úvodního krátkého filmu. Zbytek expozice tvoří především vitríny prezentující význačné archeologické nálezy z kraje pod Pálavou.

Hlavním objektem u vstupu do tohoto muzejního prostoru je malý mamutí kel s rytinou pravděpodobně nejstarší mapy na světě. Tento skvost a významný nález si můžete prohlédnout za sklem ve vitríně. Kdybych ale o této archeologické památce nevěděl z výkladu svého kolegy v brněnském muzeu Anthropos, jistě bych jen pokýval hlavou a pokračoval dál do útrob podzemí. Jistě bych si nevšiml velmi minimalistického popisu na skle, který je čitelný jen v určitém úhlu a s brýlemi (případně bez brýlí, podle toho jaký zrakový hendikep máte). Tento úžasný artefakt tak zůstává v prostoru osamocený a němý. Vnímám to jako nevyužitou příležitost obrátit pozornost návštěvníka k něčemu tak unikátnímu. Proč se vědci domnívají, že jde o první mapu? Co je na tom klu vlastně vidět? Čeho si mám všímat? Kde byl nalezen? Otázek je mnoho, ale exponát mlčí. Právě tvary vrypů na klu jsou použity jako ornamenty na stěně u vchodu do archeoparku a samotný kel je vyfotografován z jedné strany plánku expozice, který dostane každý návštěvník ke vstupence. To, že na klu lze pravděpodobně rozpoznat Pavlovské vrchy a meandrující Dyji, zůstává ovšem návštěvníkům nadále utajeno.

Ovšem několikaminutový film v úvodu expozice je myslím mistrovským dílem, který nemá v českých či moravských muzeích nebo návštěvnických centrech obdobu. Autorům se podařilo skloubit příběh archeologického výzkumu a jeho osobností s rekonstrukcí života lovců mamutů. Ve filmu je hodně pracováno s velmi dobře provedenou animací, dobovými záběry, fotografiemi a grafikou. To vše se přirozeně mění a plyne a dává divákovi jasné sdělení o světovém významu místa kolem Pálavy i o způsobu života pravěkých lovců. Vše je tak akorát dlouhé, výklad je srozumitelný a není v něm nic navíc. Pod obrazem plyne časová osa, takže i netrpěliví návštěvníci dokážou odhadnout, kolik času zbývá do konce filmu.

Nepochopil jsem význam plastiky na stěně proti vchodu. Bílý plastický obraz na šedé betonové stěně. Podle paní prodávající vstupenky prý obraz tohoto místa, jak to tu vypadalo dřív. Ale můžete si o tom myslet co chcete, protože tam není opět jediné vysvětlení a pocity to u mě kromě zmatení nevyvolává žádné.

Jak jsem se již zmiňoval, popisy předmětů ve vitrínách jsou malým písmem na průhledném skle. Chápu záměr autorů, aby popisy byly co nejméně rušivé. Umělecky to vypadá elegantně, ale co mi říká sada 10 pazourků nebo hrotů šípů? Vysvětlení použití pazourků se dozvíte na jedné z velkých obrazovek, ale bylo by názornější, kdyby skutečné pazourky byly pod obrazovkou, kde je jejich použití nebo výroba vysvětlena. Propojení exponátů s výkladem je v celé expozici od sebe oddělené, což není pro návštěvníka příliš komfortní. Pokud máte dost času a všechny obrazovky si pozorně prostudujete, pak si u exponátů jejich příběh vybavíte, ale pokud jen tak procházíte a nechce se vám pozorně vše sledovat, pak zůstanou pro vás exponáty jen „uměleckými předměty“.

Zajímavou částí je „Skládka mamutích kostí“ v samostatné místnosti, v které se návštěvník cítí jako v terénu na lávce/lešení nad skutečnými vykopávkami. V temné místnosti se postupně osvětlují části vykopávek s vysvětlením, o jaký nález se jedná (např. zda jde o část mamutí kosti nebo kosterních zbytků soba). Možná jde dokonce o skutečné vykopávky obestavěné budovou archeoparku? To se ale návštěvník nikde nedozví.

Zpracování informací a jejich interpretace na velkých obrazovkách je provedena velmi dobře a srozumitelně ve třech hlavních tematických oblastech: Historie výzkumů, Člověk a krajina ledové doby, Lov.

Poutavě je též představen hrob tří osob odkrytý u Dolních Věstonic při výstavbě Novomlýnských nádrží. Na kostry umístěné pod sklem v podlaze se postupně promítnou další vrstvy, které zobrazují, jak vypadaly osoby a co měly na sobě, včetně červeného barviva na jejich hlavách a v klíně prostřední z nich. Nález tohoto hrobu s vysvětlením je představen v krátkém úvodním filmu, takže tato část expozice již pracuje se získanými znalostmi návštěvníka.

Jediným interaktivním prvkem je dotykový pult, kde si v mapě může návštěvník vybrat z asi šesti archeologických lokalit mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi a zobrazit informace o dané lokalitě a nejzajímavějším nálezu z tohoto místa. Škoda že mapa je až příliš podrobná a nelze měřítko zvětšit, aby si návštěvník neznalý místní geografie mohl místa nálezů zasadit do souvislostí.

Jiné interaktivní prvky tu bohužel nejsou a alespoň sáhnout si na některé exponáty není možné. Archeopark se v tomto drží spíše tradičních metod prezentace muzejních exponátů, i když se jedná ve všech případech o kopie. Pro děti je výstava jistě zklamáním a asi si z ní mnoho dojmů neodnesou. Škoda, že tu není ztvárněný alespoň mamut jako prolézačka pro děti venku v okolí budovy archeoparku. Jistě by byl vítaným zpestřením pro všechny. Mamut pod Pálavou? Vždyť jich tudy táhla celá stáda! Jako připomínka dob dávno minulých a vzpomínka na lovce mamutů, o kterých celá expozice je, by to stálo za zvážení.

Jako suvenýr bylo do vyprodání zásob možné zakoupit Věstonickou Venuši či je stále možné potěšit známé přívěsky nebo pazourky z dob pravěkých lovců. A jako „suvenýr útěchy“ si do cestovního deníku můžete obtisknout velké razítko s mamutem.

 

Autor: Tomáš Růžička, Nadace Partnerství