Medek, M., Činčera, J., Gregorová, J., Pořízová, K., Lisková, M. 2016. Naučné stezky: zpracování a hodnocení nepřímých interpretačních programů. Masarykova univerzita, Brno.

Recenze: Tomáš Růžička, Nadace Partnerství

V úvodu této útlé knihy (156 stran) je stručně představen obor interpretace a zásady dobré interpretace formulované F. Tildenem a S. Hamem. Následuje představení dvou přístupů k plánování interpretace (procesní a systematické), kde je poměrně jasně zdůvodněna potřeba interpretaci plánovat. Tedy včetně naučných stezek. Samostatná kapitola je věnována způsobu čtení panelů a metodickým doporučením por jejich tvorbu.

V dalších kapitolách přináší publikace detailní informaci o původu a historii naučných stezek na našem území od 60. let 20. století i o podobných stezkách v zahraničí. Autoři poukazují na to, že naučné stezky v kontextu České republiky byly zpočátku chápány jako prostředky pro vzdělávání a výchovu a že často chybí přímý vztah mezi obsahem interpretační tabule a jejím bezprostředním okolím. Podle autorů je většina naučných stezek u nás spíše souborem samostatných panelů nežli souvislou vzdělávací stezkou.

Význam publikace ovšem tkví především v části věnované evaluaci interpretačních panelů a naučných stezek. Právě tato část je průkopnickým krokem k rozvinutí diskuse nejen o smyslu hodnocení interpretačních panelů (naučných stezek), ale i o metodách, jak toto hodnocení uchopit. Autoři vychází ze studií publikovaných především v zahraničí. Publikace tak nabízí shrnutí toho, jak se přistupuje v zahraničí k evaluaci programů nepřímé interpretace (kam patří právě třeba naučné stezky) a hojně uvádí příklady různých přístupů včetně výsledků těchto evaluací.

Z českého prostředí prezentují čtyři příklady hodnocení naučných stezek: naučné stezky Hruboskalska, naučnou stezku Na Plachtě, naučnou stezku Oldřichovské bučiny a porovnání čtyř naučných stezek v Jihomoravském kraji. Kromě druhé uvedené evaluace se jedná o diplomové práce vedené Michalem Medkem a Janem Činčerou.

V oblasti Hruboskalska byly hodnoceny dvě naučné stezky – jedna klasická a druhá interaktivní dětská. Hodnotitelé vycházeli z hodnocení kvality tabulí vyvinutého ve Velké Británii, proto sledovali, zda tabule interpretují konkrétní místo, kde jsou umístěny; zda jsou zdrojem dalšího poznání o komunikovaném tématu;  jaký styl jazyka je použit pro hlubší oslovení návštěvníka; zda interpretační tabule prezentují srozumitelně hlavní sdělení; jaká je dostupnost a obsáhlost textu; jaká je efektivita a pojetí ilustrací; celkový design, a zda jsou stezky udržované.

U NS Na Plachtě byla hodnocena navíc přitažlivost (kolik lidí se vůbec zastaví u panelu) a síla panelu (jak dlouho si lidi panel čtou). Z výsledků vyplývá, že panel zaujal 30–40 % návštěvníků a doba strávená čtením panelu výrazně kolísala a pohybovala se kolem 40 % doby potřebné k přečtení celého panelu. Zde autoři poznamenávají, že vzhledem k neexistenci srovnávacích dat z České republiky, lze jen velmi těžko tyto výsledky interpretovat. To platí i pro výsledky prezentované v dalších kapitolách.

U NS Oldřichovské bučiny bylo přistoupeno k ojedinělému hodnocení procesu vzniku stezky a autoři zde popisují procesy sociálního učení na dvou skupinách studentů. K tomu bylo znovu provedeno hodnocení přitažlivosti (zde 49–69 %) a síly panelů (zde 74–83 %). Zde se výzkumníci dotazovali návštěvníků i na hlavní sdělení, které bylo zřejmé zhruba 53 % respondentů.

Poslední studií, prezentovanou v této publikaci, je hodnocení čtyř naučných stezek v Jihomoravském kraji podle metodiky Davida Masterse a Jamese Cartera , použité i při hodnocení interpretace na Hruboskalsku (viz výše). Naučné stezky  byly hodnoceny po jednotlivých tabulích. Práce přinesla zajímavé výsledky. Třeba hodnocení procenta návštěvníků, kteří se zastavili u šesti panelů vedle jeskyně Balcarka přineslo rozptyl tzv. přitažlivosti panelů od 2–20 %! Celkově bylo u všech čtyř naučných stezek zjištěno, že většina návštěvníků kolem panelů projde bez povšimnutí. Souhrnné zhodnocení kvality podle převzaté metodiky bylo nízké.

Výše uvedené čtyři příklady předkládají a dobře ilustrují různé přístupy pro hodnocení nepřímé interpretace. Ve dvou příkladech je použita a poprvé v ČR testována zahraniční metodika (Masters a Carter, 1999). Dle autorů by každá evaluace měla vycházet především z cílů definovaných v procesu interpretačního plánování, pak by bylo možné vyhodnocovat, zdali naučná stezka naplňuje záměr, se kterým byla vytvořena.

Věřím, že tato publikace bude impulsem nejen pro studenty a akademické pracovníky, aby dále rozvíjeli metody hodnocení interpretace, ale že bude inspirativní i pro tvůrce z praxe. Poskytuje ojedinělý vhled do interakce mezi návštěvníky a interpretačními tabulemi, kterých v naší krajině neustále přibývá.

Poznámka: Knihu si lze stáhnout z webu - odkaz najdete v části Zdroje informací - Materiály ke stažení - Publikace