Osobně a srdcem, aneb průvodci na cestě poznání, Ladislav Ptáček

Místní průvodci mohou sehrát klíčovou roli ve zprostředkování jedinečnosti místa návštěvníkům. Důležitým předpokladem úspěchu je zaujetí průvodce a osobní vklad, které mu dodávají na věrohodnosti. Metoda interpretace místního dědictví nabízí osvědčený postup, jak s návštěvníkem efektivně komunikovat. Dobrý průvodce dokáže provokovat zájem a zvědavost návštěvníka, nacházet vztah mezi předmětem interpretace a návštěvníkem a odhalovat skryté souvislosti. Návštěvník není pasivním příjemcem informací, ale průvodce ho dokáže vtáhnout do rozhovoru a zapojit více smyslů. Dobrý průvodce šetří slovy a ukazuje věci, které podporují hlavní sdělení exkurze. Průvodce není kazatel, ale vypravěč příběhu, který s návštěvníkem sdílí svůj osobní pohled na věc. Základem výkonu průvodce není improvizace, ale důkladná příprava. Metodou interpretace místního dědictví bylo v posledních letech v ČR proškoleno několik desítek místních průvodců.

Zážitek místa

Čím to, že v nás návštěvy některých míst zanechaly trvalou vzpomínku, kdežto bezpočet jiných lokalit se z naší paměti vytratil? Základem vzpomínek jsou zážitky, tedy události, které jsme prožili a většinou byly spojené s nějakou výraznou emocí. Na nezapomenutelné zážitky rádi vzpomínáme a rádi za nimi cestujeme.

Některá místa k tomu, aby se kýžený zážitek dostavil, nepotřebují komentář. Stačí pohlédnout do hlubin propasti, na skalní věže, kamenný oblouk klenoucí se vysoko nad údolím, mohutné staleté stromy, vstoupit do katedrály, reprezentačního zámeckého sálu nebo labyrintu krápníků v některé z jeskyní. Tato místa patří k tradičním turistickým cílům právě proto, že nabízejí silný zážitek.

Mnoho míst ale návštěvníka na první pohled nezaujme. Podobají se mnoha jiným, ať už je to místní kostel, Boží muka, mlýn, vyhlídka, les, louka či rybník. Aby se nám konkrétní místo něčím vrylo do paměti, potřebujeme o něm vědět víc. Potřebujeme nahlédnout za oponu.

Pokud se nám to povede, je náš zážitek mnohem silnější, ať už se díváme na památku UNESCO nebo na obyčejný křížek na rozcestí. Cestu k silnějšímu zážitku může nabídnout metoda interpretace místního dědictví a zejména živá interpretace – místní průvodci.

Metoda interpretace místního dědictví

Cílem interpretace místního dědictví je prezentovat místa, věci, osoby, činnosti či události způsobem, který zajistí efektivní předání hlavního sdělení návštěvníkovi. Pokud sdělení dokážeme spojit se silným zážitkem, máme mnohem větší šanci, že si návštěvník informaci zapamatuje. Zážitek tak v interpretaci není cíl, ale prostředek.

Osvědčeným typem zážitku, který se v interpretaci hojně využívá, je prohlídka v doprovodu místního průvodce. Jeho výklad dokáže oživit „velké“ památky i místní zajímavosti. V čem spočívá tajemství úspěšného místního průvodce?

Osobní vztah jako klíč

V kurzech pro místní průvodce kladu na úvod otázku: co je nejoceňovanější vlastností průvodce. Odpovědi zpravidla zahrnují odbornost, profesionální přístup, klid, smysl pro humor, dobrou výslovnost, silný hlas nebo příjemné vystupování. Jen málokdy zazní odpověď, kterou na základě své praxe i odborné literatury považuji za správnou. Tím, co návštěvníci na průvodci nejvíce oceňují, je jeho zápal, osobní zaujetí pro věc. Proč tomu tak je? Vracíme se zase k otázce zážitku. Návštěvníci přicházejí dobrovolně trávit svůj drahocenný volný čas ve společnosti průvodce. Pokud je bez zaujetí informuje o něčem, k čemu nemá silný vztah, nemusí to být sice nuda, ale něco podstatného výkladu chybí. Schází mu chuť podělit se o něco úžasného s druhými lidmi a touha, aby i ostatní pochopili jedinečnost místa, události, věci, o které průvodce hovoří, tedy interpretační terminologií řečeno – hlavního sdělení.

Setkání s člověkem, který je osobně nadšený pro určité místo, událost, předmět, bývá samo o sobě silným zážitkem. Cítíme radost, energii, zaujetí, které se může přenést i na nás. Máme pocit, že jsme součástí něčeho výjimečného, co stojí za náš čas a může nás vnitřně obohatit.

Osobní vztah k tématu či předmětu interpretace je tak jednou z klíčových věcí, kterou musí průvodce ve své činnosti vzít do úvahy. A měl by ji pečlivě zvážit i každý, kdo průvodce vybírá a zaměstnává.

Jen zaujetí nestačí

Zaujetí samo o sobě ale nestačí k tomu, aby se člověk stal dobrým místním průvodcem. Musí být podloženo důkladnou znalostí a komunikačními schopnostmi. Setkání s nadšeným specialistou jinak může snadno dopadnout ještě hůře než s nezaujatým ale schopným průvodcem-komunikátorem. Jedním z úskalí toho, když člověk hovoří o věcech, na nichž mu osobně záleží a pro které hoří, je nedostatek odstupu. Odborník se může snadno ocitnout ve vlastním světě a ani si nevšimnout, že v něm zůstal sám.

Průvodce je ale v první řadě hostitel a v každém okamžiku musí mít na zřeteli blaho svých návštěvníků. Ví, že exkurze není místo pro exhibici hloubky jeho znalostí, ale prostor k otevřenému rozhovoru.

Cestou rozhovoru

Navázat dialog není snadné. S kým jsme ochotni rozmlouvat? Mluvíme s lidmi, u nichž cítíme, že nás osobně přijali jako rovnocenného partnera rozhovoru. S lidmi, v jejichž přítomnosti se cítíme bezpečně, kteří nás zaujali a máme pocit, že aniž bychom riskovali zahanbení, můžeme se od nich dozvědět něco pro nás cenného. Od těchto podmínek se odvíjejí dovednosti, které dobrý průvodce musí zvládnout, aby rozhovor navázal a měl šanci naplnit své poslání – předat sdělení.

Přijetí partnera

Návštěvník nebude otevřeně komunikovat, pokud nezíská pocit, že je osobně přijat, jako partner. Co to pro průvodce znamená? Začíná to postojem – nepracuje s anonymní masou, ale s konkrétní jedinečnou skupinou a vnímá její členy jako individuality. Obrací se na ně, žádá o spolupráci, klade jim otázky, pozorně poslouchá jejich odpovědi, chválí aktivitu. Pokud průvodce vede svou exkurzi jako rozhovor, může dojít k diskusi a střetu různých názorů. V takovém případě průvodce musí fungovat jako moderátor ne jako soudce či kazatel přesvědčený o své jediné pravdě. Z hlediska cíle interpretace – předat sdělení – je totiž mnohem cennější nechat návštěvníky o věcech přemýšlet, přicházet na své vlastní odpovědi, než jim servírovat „objektivní pravdu“.

Součást příběhu

Žijeme v době příběhů. Česká centrála cestovního ruchu prodává Českou republiku jako destinaci pod názvem “Země příběhů”. Slovo příběh člověk zaslechne v hlavních zpravodajských relacích a dokonce i ve sportovních přenosech. Je to pochopitelné. Odborníci na komunikaci dobře vědí, že příběh dokáže upoutat pozornost. Lidé příběhům rozumějí a lépe vnímají informace, které jsou s příběhy spojené. Příběh má navíc tu vlastnost, že je vždy jedinečný. Není to suchopárný popis nějaké události, ale její osobitá interpretace dotvářená vypravěčem. Dobrý příběh má pointu – odhaluje, vztahuje se k obecné lidské zkušenosti, se kterou se posluchači dokáží ztotožnit a provokuje zájem. Navíc jasná dějová linie vypravěče vede, aby zbytečně neodbočoval. Součásti dobrého příběhu tak odpovídají zásadám dobré interpretace – provokovat, propojovat, odhalovat a držet se tématu.

Méně je více

Stručnost a výstižnost jsou velmi žádané kvality výkladu dobrého průvodce. Lidská schopnost přijímat informace je omezená a když to průvodce přežene, může snadno návštěvníky zahltit. V hluku slov většinou zanikne to podstatné – hlavní sdělení.

Jeho formulace je při každém školení průvodců tou nejobtížnější částí. Zároveň je to ale podle ohlasu průvodců i nejcennější pomůcka pro jejich činnost. Pokud průvodce přesně ví, co chce říct, „nemlží“ a mluví k věci. Vše co říká, do sebe zapadá a návštěvník má příjemný zážitek poznání něčeho nového a zajímavého. Dobrá prohlídka není tržiště senzací, výběr nejzajímavějších jednotlivostí, ale nový celek, který nabízí širší perspektivu a odhaluje skryté souvislosti. To samozřejmě nevylučuje zajímavé detaily, právě naopak. Jde ale o to, aby v prohlídce měly své logické místo a smysl a dokreslovaly hlavní sdělení.

Jak k dobré prohlídce dospět?

Společné koláče

Lidová moudrost říká, že bez práce nejsou koláče. Podobně se bez řádné přípravy neobejde ani dobrá exkurze. Schopnost improvizace a pohotovost jsou nepochybně vítanou výbavou průvodce. K vytvoření dobré exkurze ale nestačí. Příprava a provedení vlastní exkurze založené na jasně definovaném hlavním sdělení je proto ústřední součástí školení místních průvodců. Dobrá příprava jim umožňuje propojit všechny aspekty v jeden celek. Proškolený průvodce ví přesně, co a proč říká, kdy a jak zapojí návštěvníky, nezahlcuje je detaily ani netěká z tématu na téma. Výsledkem je pozitivní zážitek návštěvníka s tím spojené nové poznání.

Průvodcovství v tomto pojetí není nikdy jednosměrný proces předávání informací ale rozhovorem, který obohacuje jak návštěvníky tak i průvodce.

O autorovi

Jmenuji se Ladislav Ptáček a za posledních 15 let jsem přibližně dvanáct měsíců bez přerušení prožil provázením anglicky mluvících turistů po České republice. Za tu dobu jsem opakovaně absolvoval řadu prohlídek hradů, zámků, muzeí a stezek. Mohl jsem sledovat v akci desítky profesionálních i dobrovolných místních průvodců. Některé jsem viděl jednou, jiné i třicetkrát. Díky tomu jsem si uvědomil, jak zásadně dokáže průvodce ovlivnit zážitek návštěvníka. Začalo mě zajímat, v čem to je.

Před 12 lety jsem se díky Nadaci Partnerství seznámil s metodou interpretace místního dědictví a začal chápat teoretické základy, na kterých dobré průvodcovství stojí. A protože jsem si tyto vědomosti ověřil v praxi a nechtěl si je nechat sám pro sebe, začal jsem před 5 lety školit místní průvodce. Do dnešního dne jsem jich proškolil asi 50.

Školení se uskutečnila na Hranicku (6 cykloprůvodců), v Moravském Krasu (6 průvodců), v Bílých Karpatech (5 + 23 průvodců), ve Štramberku (4 průvodci), ve Slavonicích (4 průvodci), v Jeseníkách (4 průvodci) a v Rožnově pod Radhoštěm (4 průvodci).

Většinou šlo o krátkodobé 2-3 denní kurzy, ale ve Slavonicích trvá navázaná spolupráce už čtvrtým rokem. V Bílých Karpatech se v  letech 2012-2014 podařilo realizovat kurz pro 23 účastníků zakončený zkouškou. Tento kurz zahrnoval kromě 6 dnů teorie i 13 dnů modelových exkurzí vedených účastníky a závěrečnou zkoušku. V letech 2014 a 2015 na projekt naváže pokračovací kurz.

Další informace viz www.interpretaceptacek.cz

Příspěvek zazněl na odborném semináři Genius loci při tvorbě environmentálních programů pořádané v Olomouci 3. 2. 2014 a vyšel ve sborníku ze semináře.